Svůj příběh si píšu já ...

  • Jana Vejsadová

Meditace je pohlazením. „Meditace, relaxace, vizualizace? Já ti nevím, taky jsem to zkoušela, ale nevím. Nějak se nedokážu soustředit.“ Argumentuje moje známá, když ji odpovídám na dotaz: „Co teď chystáš za akci?“ No právě, proběhne kolem myšlenka…. Takhle to vidí každý, kdo vnímá meditaci jako něco moderního, teď se meditace nosí, tak proč to nezkusit. Meditace se stala trendem.

Nedá mi to, abych nepoděkovala… Děkuji a jsem velmi vděčná za úžasné a hluboké moudro, které říká: „Štěstí lze najít i v té nejtemnější době. Pokud nezapomeneš, že existuje světlo.“ Toto moudro není moje, ale našlo si mě. Hluboké moudro, které získává na hloubce i vděčností všech, kteří jej umí procítit. Ne všichni se mnou teď souhlasí. Možná si říkáte, kde je ta hloubka?

Deprese, depka… Jak chcete. Asi všichni tuší, o čem je řeč. Mnozí dokonce často vtipkují a do úst si vkládají větu: „Mám depku“. Ale těm, kteří opravdu ví, co je deprese zač, do smíchu rozhodně není a už vůbec nemají sílu vtipkovat. A tak si alespoň hledají důvody, které je k nežádoucímu stavu přivedly. Podzimní počasí každopádně patří k jedné z mnohých obhajob omezujícího stavu. To jistě není nová informace. Ale TEĎ jinak. Jestliže však deprese zvoní u dveří, už není čas na řečí, kde se vzala, ale je potřeba, se od řečí naopak oprostit. A jak oprostit? Mlčet…Jak to chápat?

Znáte také tuto větu? Nepřipomíná vám to něco? Tak čtěte… Sedím na lavičce malebného náměstí v Havlíčkově Brodě a čekám. Čekám na Kristýnku, se kterou mám dohodnutou schůzku. Je krásný letní podvečer a nějak samovolně se usmívám a rozhlížím a užívám si přítomnost všeho, když tu najednou...

Jsou chvíle, kdy naše duše křičí, a přesto šeptá. „Jak tomu mám rozumět?“ Kroutí hlavou klient, který začal docházet na terapie. Vaše duše na vás dlouho křičela, ale vy jste ji neslyšel. „No, jak jsem mohl, když stále hůř slyším?!“ No, pojďme pěkně popořádku, usmívám se…J