Svůj příběh si píšu já ...

  • Jana Vejsadová

Dávej, ber. Dávej, co máš, co můžeš… Dávej, ber, třeba se svlíkni z kůže… napadá mě text včetně melodie písničky, když usedám a chystám se psát na téma „výhody“. Je to tak prosté téma. A přesto, ne všichni vnímají, že to tak je. Výhody jsou něco, co máme všichni rádi. Výhody jsou parametrem pro naši spokojenost. Výhody jsou vesměs to, co naplňuje naše představy. V tom máme všichni jasno. Ale ví všichni, že „brát“ výhody lze jen v případě, že jsme „dávali“ dobro? Výhody přichází jako výsledek něčeho dobrého. Avšak…. Výhody jsou často vnímány jako něco, co je třeba si vybojovat nebo vykecat. Takže ochotně vkládáme energii do manipulativních technik, aby to „něco“, ta pomyslná „výhoda“ klapla. A máme z toho radost, dali jsme do toho vše. „To dáš, to dáš“, našeptává nám naše ego a my jsme tak nadšení naší výslednou výhodou, že si ani neuvědomíme, že jsme manipulovali na úkor nebo chcete-li v neprospěch druhých. Ano, ano, často se zadaří. Avšak soulad se tomu říci nedá. V podstatě jsme zradili sami sebe.

Když se řekne láska, každý z nás má okamžitě jasno. Láska je láska. To, že máme jisté představy o lásce je také jasné. Jenže každý má o lásce představy jiné. Někdo si lásku dokáže představit jen v partnerství. Někdo naopak tvrdí, že je ve všem. Jiní jí dokonce dělí na mateřskou, partnerskou, sebelásku, a nebo snad podmíněnou, sobeckou. Ale upřímně, je možné, aby byla láska sobecká? Snad je potřeba říci si, že sobecká láska už není láska. Ne, nebudu zde chytat za slovíčka. Jen mám velkou potřebu zmínit, že s láskou každý disponuje přesně tak, jak ji chápe. A láska je opravdu veliké téma, láska je nadevše a je naší podstatou. Jenom škoda, že na to zapomínáme, ačkoliv se láskou oháníme. Láska je opravdu ve všem a v každém. Jen s ní neumíme nakládat. A důvody? Zase ty vzorce chování, které máme nastavené a neochota dávat více, než dávám. Ano, pokud se vám lásky od druhých nedostává, či jste nespokojení, neumíte lásku dávat. A v tom je pes zakopán.

Meditace je pohlazením. „Meditace, relaxace, vizualizace? Já ti nevím, taky jsem to zkoušela, ale nevím. Nějak se nedokážu soustředit.“ Argumentuje moje známá, když ji odpovídám na dotaz: „Co teď chystáš za akci?“ No právě, proběhne kolem myšlenka…. Takhle to vidí každý, kdo vnímá meditaci jako něco moderního, teď se meditace nosí, tak proč to nezkusit. Meditace se stala trendem.

Nedá mi to, abych nepoděkovala… Děkuji a jsem velmi vděčná za úžasné a hluboké moudro, které říká: „Štěstí lze najít i v té nejtemnější době. Pokud nezapomeneš, že existuje světlo.“ Toto moudro není moje, ale našlo si mě. Hluboké moudro, které získává na hloubce i vděčností všech, kteří jej umí procítit. Ne všichni se mnou teď souhlasí. Možná si říkáte, kde je ta hloubka?

Deprese, depka… Jak chcete. Asi všichni tuší, o čem je řeč. Mnozí dokonce často vtipkují a do úst si vkládají větu: „Mám depku“. Ale těm, kteří opravdu ví, co je deprese zač, do smíchu rozhodně není a už vůbec nemají sílu vtipkovat. A tak si alespoň hledají důvody, které je k nežádoucímu stavu přivedly. Podzimní počasí každopádně patří k jedné z mnohých obhajob omezujícího stavu. To jistě není nová informace. Ale TEĎ jinak. Jestliže však deprese zvoní u dveří, už není čas na řečí, kde se vzala, ale je potřeba, se od řečí naopak oprostit. A jak oprostit? Mlčet…Jak to chápat?