Svůj příběh si píšu já ...

  • Jana Vejsadová

Deprese, depka… Jak chcete. Asi všichni tuší, o čem je řeč. Mnozí dokonce často vtipkují a do úst si vkládají větu: „Mám depku“. Ale těm, kteří opravdu ví, co je deprese zač, do smíchu rozhodně není a už vůbec nemají sílu vtipkovat. A tak si alespoň hledají důvody, které je k nežádoucímu stavu přivedly. Podzimní počasí každopádně patří k jedné z mnohých obhajob omezujícího stavu. To jistě není nová informace. Ale TEĎ jinak. Jestliže však deprese zvoní u dveří, už není čas na řečí, kde se vzala, ale je potřeba, se od řečí naopak oprostit. A jak oprostit? Mlčet…Jak to chápat?

Znáte také tuto větu? Nepřipomíná vám to něco? Tak čtěte… Sedím na lavičce malebného náměstí v Havlíčkově Brodě a čekám. Čekám na Kristýnku, se kterou mám dohodnutou schůzku. Je krásný letní podvečer a nějak samovolně se usmívám a rozhlížím a užívám si přítomnost všeho, když tu najednou...

Jsou chvíle, kdy naše duše křičí, a přesto šeptá. „Jak tomu mám rozumět?“ Kroutí hlavou klient, který začal docházet na terapie. Vaše duše na vás dlouho křičela, ale vy jste ji neslyšel. „No, jak jsem mohl, když stále hůř slyším?!“ No, pojďme pěkně popořádku, usmívám se…J

„Maminko, věrnost je jako kost? 1. pád věrnost, 2. pád bez věrnosti, 3. pád komu čemu věrnosti, 4. pád koho co věrnost, nejhezčí je 7. pád viď mami?“  Krájím cibuli a usmívám se. „Proč myslíš,“ ptám se. „No protože S VĚRNOSTÍ, S VĚRNOSTÍ, ty to neslyšíš? S věrností by všechno bylo jinak, nemyslíš?“ „Máš pravdu Eliško, všechno je jinak, ale teď si dodělej úkol, čekají na tebe ještě housle.“ Eliška se krásně zahledí a pak začne od začátku: 1. pád kdo co věrnost…

Ve snaze mít to nejlepší, často nemáte nic? Každý to zná. Stále častěji si mnozí tuto skutečnost uvědomují a stále častěji jsem zahrnována dotazy, jak to vlastně s těmi záměry je.  A víte, že přesně tato otázka mne před pár lety hodně zaměstnávala? Dnes odpověď znám. Tak jednoduše…