Většina lidí se na zubní prohlídku moc netěší. Jako dítě jsem velice těžko snášela prohlídky u zubního lékaře. Bylo to způsobeno tím, že jsem mívala velmi časté potíže a zubař si mojí přítomnosti užíval hodně často. A co bylo pro mě nejhorší? Dlouhé čekání na ošetření v čekárně.

 

Abych si zbytečně nevytvářela hrůzné scénáře, jak to bude bolet, řešila jsem to čtením knihy.

V současnosti už se mi nestává, abych na ošetření čekala, až dnes….

Přicházím do čekárny v době dovolených a čekárna je nabitá k prasknutí. „No, tak dneska si zřejmě počkám“. Knihu sebou nemám, s čekáním jsem nepočítala.

 

Rozhlížím se po ostatních a přesto, že jsem hlasitě pozdravila a viditelně se usmívám, moc lidí mi neodpovídá. Naprostá většina má zabořený pohled ve svém mobilním telefonu, píše sms nebo hledá na internetu. Menšina, slovy dva si čtou bulvární tisk.

 

Hm…, zřejmě se bojí a stejně jako já kdysi nemají rádi čekání, protože jim narůstají strachy. Omlouvám sama sobě jejich počínání. Nebo že by snad nevěděli o tom, jak si tímto způsobem ubližují? Zřejmě většina z nich neví nic o programování buněčné paměti. Zřejmě většina z nich ani neví, že toto počínání má neblahé dopady, které způsobují problémy nejen fyzické, ale i psychické. Kolik lidí to ještě neví.

 

„Když už tady mám čekat, tak si to užiju“, uvažuji v duchu.

 

Přeci se nebudu dívat do mobilu. Začnu se věnovat přítomnosti.

 

Jsem tady sama v pasti většiny.

 

Rozhlížím se tedy po rozlehlé čekárně, dýchám zhluboka a usmívám se. Znám přece techniky pro pohodu i bez mobilu. Ano, tady jsem na to sama a je spousta těch, kteří na sobě pracují, jen dnes nejsou u zubaře.  Usmívám se a oči mi spočinou na prvním plakátku visícím přede mnou.

 

Bakterie plaku se nemají kam ukrýt. „No…“, povzdechnu, posouvám pohled vpravo, kde je na obrázku vystrašená vytřeštěná blondýnka. Pod její fotkou je uvedeno: Nebojte se zákroku u zubního lékaře. Otáčím zrak ke stolečku přede mnou, kde jsou další plakátky. Plakátky, na kterých je velkým tučným písmem napsáno: Onemocnění dásní je nejčastější příčinou ztráty zubů.

 

Jsem věčný optimista a jsem přesvědčena, že najdu něco, co je pozitivní a nevyvolává strachy. Ano, už jsem našla. Za mými zády je oznámení, které se mi konečně líbí. Je věcné, stručné a má hloubku:

Klíče od WC na požádání v ordinaci vašeho ošetřujícího lékaře.

 

Uf, tak přece. Jsem spokojena. Usmívám se a vědomě dýchám a v té chvíli do čekárny přichází usměvavá paní. Má na sobě krásné tričko v duhových barvách a její pohled spočine ne mém. Přejeme si dobrý den. Je to krásný pocit, usmívám se a paní také.

 

Ve stejnou chvíli se otvírají dveře ordinace a milá sestřička se také usmívá: „Paní Vejsadová, pojďte si…“

 

Když odcházím, usmívám se na paní v tričku v duhových barvách. Přeji si, aby i ona měla pohodové ošetření. „Tak na shledanou“, říkám srozumitelně davu čekajících.

 

Vždycky je totiž cesta z pasti většiny, pozitivní myšlení má sílu.

A na kurzech Školy zdravého života, které připravuji na to myslím. A co myslíte vy? Budou se vám témata líbit?

• Síla pozitivního myšlení

• Jak na deprese

• Meditace pro začátečníky

• Karma a moc duše.

 

Tak co? Jste sami v pasti většiny?